Pro většinu lidí bude nejjednodušší použít sadu debianích CD. Pokud tuto sadu máte a váš počítač podporuje zavádění z CD, vložte CD do mechaniky, restartujte počítač a přejděte k další kapitole.
Některé CD mechaniky mohou vyžadovat použití speciálních ovladačů a tím pádem nemusí být dostupné v prvních fázích instalace. Pokud na vašem hardwaru nefunguje standardní cesta zavádění z CD, přečtěte si pasáž o alternativních jádrech a o jiných instalačních metodách.
I když není možné zavést systém přímo z CD-ROM, můžete z CD-ROM instalovat základní systém a balíčky. Jednoduše zaveďte systém pomocí jiného instalačního média (třeba z disket). Když dojde na instalaci základního systému a dalších balíků, zadejte, že budete instalovat z CD-ROM mechaniky.
Pokud máte problémy se zaváděním, prostudujte si 5.3 – „Problémy s instalačním systémem“.
Existují tři varianty instalačních CD. Malé síťové CD obsahuje pouze soubory instalačního programu a proto se vleze na malé CD velikosti vizitky. Pro instalaci základního systému (a dalších balíků) však vyžaduje síťové připojení. Plné síťové CD obsahuje kromě instalačního programu také základní systém, ale pro instalaci čehokoliv dalšího vyžaduje síť. Třetí možností je sada CD, která obsahuje kompletní systém a tudíž nevyžaduje připojení k síti.
Architektura IA-64 používá další generaci Extensible Firmware Interface (EFI) od Intelu. Na rozdíl od tradičního BIOSu, který ví o zaváděcím zařízení velmi málo (zná jen tabulku oblastí a hlavní zaváděcí sektor), umí EFI číst a zapisovat soubory z oblastí, na kterých je souborový systém FAT16 nebo FAT32. Tím se zaváděcí proces velmi zjednoduší, protože systémový zavaděč a EFI firmware mají k dispozici celou oblast na uložení potřebných souborů. To znamená, že systémový disk na IA-64 obsahuje místo zaváděcího bloku malou oblast, která je celá vyhrazená pro EFI.
Instalační CD Debianu obsahují malou EFI oblast, ve které je uložen zavaděč ELILO, jeho konfigurační soubor, instalační jádro a prvotní souborový systém (initrd). (Samozřejmě, že EFI oblast je přítomna i v nainstalovaném systému.)
Zavaděč EFI se spouští jako poslední krok inicializace firmwaru. Zobrazí menu, ze kterého si můžete vybrat různé položky. Menu se může na různých systémech lišit, ale většinou by se tam měly vyskytovat položky Boot Option Maintenance Menu a EFI Shell (Built-in). První metoda je preferovaná, ale pokud není dostupná, nebo s ní CD neumí zavádět, použijte druhou možnost.
Zavaděč EFI po nějaké době spustí implicitní akci, obvykle první položku z menu. (Odpočítávání je vidět dole na obrazovce.) Pokud propásnete správný okamžik, budete muset počítač znovu restartovat. Jestliže však byla implicitní akce EFI Shell, můžete se ještě vrátit zpět příkazem exit.
Vložte CD do DVD/CD mechaniky a restartujte počítač. Po dokončení inicializace systému se zobrazí menu zavaděče EFI.
Ze zaváděcího menu vyberte šipkami Boot Maintenance a stiskněte Enter - zobrazí se nové menu.
V něm vyberte Boot From a File, což vám nabídne seznam zařízení, které firmware našel. Mezi nimi by měly být řádky obsahující text Debian Inst [Acpi ... nebo Removable Media Boot (zbytek řádku by měl být stejný).
Z obou možností ukazujících na DVD/CD mechaniku si jednu vyberte. Volba Removable Media Boot okamžitě spustí zavádění, zatímco Debian Inst [Acpi ... ještě zobrazí výpis adresáře ze zaváděcí části CD, ve kterém musíte vybrat [Treat like Removable Media Boot].
Nyní se zobrazí uvítací obrazovka instalačního systému Debianu, kde si můžete vybrat jádro a případné parametry.
Pokud se zavádění prvním způsobem nezdaří, zaveďte instalační CD následujícími kroky:
Vložte CD do DVD/CD mechaniky a restartujte počítač. Po dokončení inicializace systému se zobrazí menu zavaděče EFI.
Ze zaváděcího menu vyberte šipkami EFI Shell
a stiskněte Enter. EFI Shell si zjistí všechna zaveditelná
zařízení a zobrazí je na konzoli. Rozpoznaná zaváděcí zařízení budou
zobrazena ve tvaru
fs, všechna ostatní
bloková zařízení budou pojmenována
n:blk.
n:
Prozkoumejte výstup shellu a hledejte CD mechaniku — s největší
pravděpodobností to bude zařízení fs0:.
Pro výběr požadovaného zařízení zadejte
fsn:, kde
n je číslo oblasti a stiskněte
Enter. Toto číslo se nyní zobrazí jako součást výzvy.
Zadejte příkaz elilo, což spustí zavádění.
V EFI shellu též můžete použít zkrácenou variantu zápisu:
fsn:elilo. Nyní se
zobrazí uvítací obrazovka instalačního systému Debianu, kde si můžete
vybrat jádro a případné parametry.
Zavaděč zobrazí menu a textové okno s výzvou
Boot:. Šipky slouží pro výběr položek z menu,
jakýkoliv napsaný text se zobrazí v textovém okně. Funkčními klávesami
můžete zobrazit různé nápovědné obrazovky. Obrazovka
General vysvětluje význam položek v menu,
Params popisuje běžné parametry příkazového
řádku.
Instalovat můžete buď pomocí monitoru a klávesnice, nebo přes sériovou
linku. Pro první možnost vyberte položku obsahující řetězec
[VGA console], pro druhou pak položku
obsahující text [, kde BAUDY baud
serial console]BAUDY
je rychlost sériové konzole. V menu jsou přednastaveny jsou
nejobvyklejší rychlosti pro zařízení ttyS0.
Ve většině případů budete chtít, aby instalační program použil stejnou rychlost, jakou používáte pro spojení k EFI konzoli. Tuto rychlost můžete zjistit v EFI shellu příkazem baud.
Pokud v menu neexistuje položka pro sériové zařízení resp. rychlost,
kterou chcete použít, můžete změnit nastavení existujícího záznamu
tak, že do textového okna Boot: zadáte
příslušné parametry. Například
console=ttyS1,57600n8 použije konzolu na zařízení
ttyS1 o rychlosti 57600 baudů.
Většina systémů IA-64 používá implicitní nastavení konzoly
o rychlosti 9600 baudů. Toto nastavení je velmi pomalé a překreslování
instalačních obrazovek by trvalo neúměrně dlouho. Zkuste buď zvýšit
přenosovou rychlost, nebo použijte instalaci v textovém režimu (pokyny
naleznete v menu Params).
Vyberete-li špatný typ konzole, bude vše probíhat zdánlivě dobře až do startu jádra. V tom okamžiku se ztratí veškeré vstupy a výstupy a budete muset počítač restartovat.
Na obrazovce General si přečtěte popis jader
a nejvhodnějších instalačních režimů. Jádro, které vyberete, se
použije jak pro instalaci, tak v novém systému. Pokud s instalačním
jádrem zaznamenáte nějaké problémy, je pravděpodobné, že se s těmito
problémy potkáte i v instalovaném systému. Pro volitelné zaváděcí
parametry byste si měli prostudovat část 5.2 – „Zaváděcí parametry“
dále v textu. Instalační systém spustíte následovně:
Šipkami vyberte nejvhodnější verzi jádra a instalační režim.
Volitelně zadejte zaváděcí parametry do textového okna. (Zde se zadávají parametry jádra, jako např. sériová konzole.)
Stiskněte Enter, což spustí zavádění jádra, po kterém se objeví první obrazovka instalačního programu Debianu.
Pokračujte další kapitolou, kde si nastavíte jazyk instalace, síť a diskové oblasti.
Zavádění systému IA-64 ze sítě je téměř shodné se zaváděním z CD. Jediný rozdíl spočívá ve způsobu, jakým se nahraje jádro. EFi umí stahovat a spouštět soubory ze serveru na síti.
Zavedení se sítě vyžaduje síťové připojení, funkční TFTP server a DHCP, RARP nebo BOOTP server.
Nastavení zavádení ze sítě je popsáno v 4.3 – „Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP“.
Zavedení systému IA-64 ze sítě vyžaduje dva architekturně specifické zásahy. Na straně zaváděcího serveru musí být DHCP a TFTP nastaveny pro zaslání souboru elilo a na klientovi musíte v zavaděči EFI definovat novou zaváděcí volbu, kterou povolíte stahování ze sítě.
Vhodný TFTP záznam pro zavádění ze sítě vypadá nějak takto:
host mcmuffin {
hardware ethernet 00:30:6e:1e:0e:83;
fixed-address 10.0.0.21;
filename "debian-installer/ia64/elilo.efi";
}
Cílem je dostat elilo.efi na klienta.
Ve svém tftpboot adresáři rozbalte soubor
netboot.tar.gz, čímž se vytvoří adresářový strom
debian-installer obsahující zaváděcí soubory pro
IA-64. Typické tftp adresáře bývají /var/lib/tftp
nebo /tftpboot.
#cd /var/lib/tftp#tar xvfz /home/user/netboot.tar.gz./ ./debian-installer/ ./debian-installer/ia64/ [...]
Soubor elilo.conf, který se zde také rozbalí, by
měl fungovat na většině konfigurací „sám od sebe“. Pokud
potřebujete tento soubor změnit (např. chcete použít jiné jádro),
naleznete jej v adresáři debian-installer/ia64/.
Dokonce je možné mít různé konfigurační soubory pro různé
klienty. Místo souboru elilo.conf totiž můžete
pojmenovat konfigurační soubory podle IP adresy klienta zapsané
v šestnáctkové soustavě s příponou
.conf. Podrobnosti naleznete v dokumentaci
k balíku elilo.
Nastavení klienta pro podporu zavádění z TFTP začněte zavedením do EFI a aktivováním menu .
Přidejte zaváděcí volbu.
Vyberte řádek a stiskněte Enter. Pokud je podobných řádků více, vyberte ten, který obsahuje MAC adresu rozhraní, ze kterého chcete zavádět.
Záznam pojmenujte třeba Netboot, uložte jej
a vraťte se zpět do menu se zaváděcími volbami.
Měli byste vidět právě vytvořenou položku. Tu stačí vybrat a provede
se DHCP dotaz vedoucí k nahrání elilo.efi z TFTP
serveru.
Po stažení tohoto souboru se zobrazí výzva zavaděče, který očekává název jádra pro zavedení. Stejně jako u instalace z CD vyberte požadované jádro a po chvíli by se měla zobrazit úvodní obrazovka instalačního programu.
Pokračujte další kapitolou, kde si vyberete instalační jazyk, nastavíte síť a rozdělíte disky.