Tato část vás provede nastavením hardwaru, který je občas potřeba před vlastní instalací mírně připravit. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení firmware systému. Firmware je nejnižší úroveň softwaru, který je využíván zařízeními v počítači, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian GNU/Linux
BIOS zabezpečuje základní funkce nutné pro zavedení operačního systému. Váš počítač patrně umožňuje vyvolání menu, ze kterého lze BIOS nastavit. Před instalací si ověřte, že máte BIOS správně nastaven. Vynechání tohoto kroku se může projevit záhadnými pády systému, nebo, v nejhorším případě, vám Debian nepůjde nainstalovat vůbec.
Následující řádky jsou převzaty z http://www.faqs.org/faqs/pc-hardware-faq/part1/ z odpovědi na otázku, jak vyvolat menu systému BIOS (nebo též „CMOS“). Podoba menu není jednotná, záleží, kdo je autorem softwaru BIOSu.
klávesa Delete při úvodní obrazovce (probíhá automatický test)
Ctrl-Alt-Esc, nebo Delete při úvodní obrazovce
klávesa Esc při úvodní obrazovce
kombinace Ctrl-Alt-Delete následovaná Ctrl-Alt-Insert
Ctrl-Alt-Esc nebo Ctrl-Alt-S nebo F1
Další informace o vyvolání menu BIOSu jsou třeba v http://www.tldp.org/HOWTO/Hard-Disk-Upgrade/install.html.
Některé počítače řady Intel x86 menu systému BIOS nemají. Nastavení CMOS se pak provádí speciálním programem. Pokud takovým programem pro svůj počítač nedisponujete, můžete zkusit nějaký najít na ftp://ftp.simtel.net/pub/simtelnet/msdos/.
V systémech BIOS si obvykle můžete vybrat médium, ze kterého bude
zaveden operační systém. Nastavte zaváděcí pořadí
A:
(první disketová jednotka), CD-ROM
(pravděpodobně se objevuje jako D:
nebo
E:
) a nakonec C:
(první
pevný disk). Tím umožníte zavedení operačního systému buď z diskety
nebo z CD, ze kterých se Debian instaluje nejčastěji.
Pokud máte novější SCSI řadič a máte k němu připojenou CD mechaniku, s největší pravděpodobností z ní budete moci nastartovat. Jediné, co musíte udělat, je povolit zavádění z CD-ROM v BIOSu vašeho SCSI řadiče.
Další populární možnost je instalace z úložného USB zařízení (také nazývaného klíčenka). Některé BIOSy umí zavádět systém přímo z USB zařízení. Tato volba bývá ukrytá v menu pod názvem „Removable drive“ nebo dokonce „USB-ZIP“.
V další části naleznete postup, jak změnit pořadí zavádění. Po instalaci nezapomeňte vrátit pořadí na původní hodnoty, abyste mohli zavést systém z pevného disku.
Během startu počítače stiskněte příslušné klávesy pro vstup do BIOSu (obvykle to bývá klávesa Delete).
V nastavení najděte položku boot
sequence
. Její umístění závisí na BIOSu, ale obecně
hledáte položku se seznamem zařízení.
Obvyklé položky bývají: C, A, cdrom
nebo A, C, cdrom
.
C je pevný disk, A bývá disketová mechanika.
Změňte pořadí tak, aby na prvním místě byla CD-ROM, nebo disketová mechanika. (Seznamem obvykle listujete klávesami Page Up a Page Down.)
Uložte změny. (Návod bývá přímo v BIOSu.)
Během startu počítače stiskněte příslušné klávesy pro vstup do programu pro nastavení SCSI řadiče. (Často to bývá kombinace Ctrl-F2.)
Najděte položku pro změnu zaváděcího pořadí.
Nastavte ji tak, aby SCSI ID CD-ROM mechaniky bylo v seznamu první.
Uložte změny. (Obvykle musíte stisknout klávesu F10.)
Některé BIOSy (jako třeba Award BIOS) obsahují možnost „automaticky
nastavit rychlost otáčení CD“, což nemusí být nejlepší volba. Pokud
od jádra dostáváte chybové hlášky seek failed
,
může to být váš problém. Raději byste měli rychlost otáčení nastavit
na nějakou menší hodnotu.
Pokud máte v počítači oba druhy paměti, nastavte co nejvíce ve prospěch paměti extended. Linux neumí pracovat s expandovanou pamětí.
Zakažte v BIOSu varování o výskytu virů. Máte-li speciální desku s antivirovou ochranou, deaktivujte ji, nebo kartu z počítače fyzicky odstraňte. Její funkce není slučitelná s během systému GNU/Linux. Navíc díky přístupovým právům k souborům a chráněné paměti jádra o virech v Linuxu skoro neuslyšíte. [2]
Vaše základní deska zřejmě nabízí volbu shadow RAM nebo nastavení typu „BIOS caching“, „Video BIOS Shadow“, „C800-CBFF Shadow“. Deaktivujte tato nastavení. Shadow RAM zrychluje přístup do ROM pamětí na základní desce a některých řadičích. Linux místo této optimalizace používá vlastní 32 bitový přístup a poskytuje tuto paměť programům jako běžnou paměť. Při zapnuté volbě shadow RAM může docházet ke konfliktu při přístupu k zařízením.
Najdete-li v menu BIOS položku „15-16 MB Memory Hole“, prosím, zakažte tuto funkci. Linux bude využívat celých 16 MB.
Základní deska Intel Endeavor má volbu „LFB“ neboli „Linear Frame Buffer“ obsahující dvě položky „Disabled“ a „1 Megabyte“. Nastavte ji na „1 Megabyte“. Při druhé alternativě nešlo správně načíst instalační disketu a systém se zhroutil. V době psaní příručky nebylo zřejmé, co je příčinou — instalace byla prostě možná jen s tímto nastavením.
Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než určenou frekvenci (např. 400MHz na 433MHz). Správná funkce počítače pak může být závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i poškození systému. Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný systém přes rok bezchybně a pak začalo docházet k nenadálému ukončení běhu kompilátoru gcc s chybou unexpected signal při kompilaci jádra. Nastavení rychlosti CPU na nominální hodnotu tyto problémy odstranilo.
Kompilátor gcc často jako první poukáže na problémy
s pamětí (nebo na jiné hardwarové problémy způsobující
nepředvídatelnou modifikaci dat), neboť vytváří velké datové
struktury, které opakovaně prochází. Chyba v uložení dat způsobí
vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na neexistující
adresu. Symptomem je pak ukončení překladu chybou
unexpected signal
(neočekávaný
signál).
Kvalitní základní desky podporují paritní RAM a jsou schopny upozornit na jednobitovou chybu v paměti. Bohužel nedokáží chybná data opravit a obyčejně dojde k okamžitému pádu systému. Stejně je ale lepší vědět, že k takové situaci dochází, než riskovat poškození dat. Z tohoto důvodu jsou nejlepší systémy vybaveny základními deskami podporujícími paritní a pravou paritní paměť. Více k tomuto tématu 2.4.3 – „Falešná paritní paměť“.
Pokud máte skutečně paritní paměťové moduly a základní desku, která je podporuje, povolte v systému BIOS všechna nastavení, která při chybě parity způsobí přerušení.
Systémy s volbou rychlosti běhu CPU nastavte na vyšší rychlost, a pokud BIOS dokáže vypnout softwarové přepínání rychlosti procesoru, učiňte tak. Na jednom systému se totiž stalo, že při automatické detekci zařízení došlo ke konfliktu se softwarovým řízením taktu procesoru a ten se přepnul do velmi pomalého režimu (instalace pak trvala celé hodiny).
Mnozí majitelé procesorů Cyrix byli donuceni po dobu instalace Linuxu vypnout vyrovnávací paměť z důvodů chyb při čtení disket. Jestliže budete muset přistoupit ke stejnému opatření, nezapomeňte po úspěšné instalaci používání vyrovnávací paměti povolit, protože jinak by systém běžel výrazně pomaleji.
Nejedná se asi o chybu procesoru a patrně bylo by možné v Linuxu zjednat nápravu. Pro zvědavé: Máme podezření, že po přechodu z 16 do 32 bitového režimu patrně přestane být platný obsah cache.
Mimo nastavení v systému BIOS je někdy třeba změnit konfiguraci vlastních zařízení. K některým kartám jsou k dispozici programy na jejich konfiguraci, u jiných se provádí změny přímo na kartě propojkami. Není možné zde uvést úplný popis pro každé zařízení, cílem tohoto návodu je dát alespoň pár užitečných tipů.
Pokud některé ze zařízení poskytuje „mapování paměti“, mělo by se odehrávat v oblasti od 0xA0000 do 0xFFFFF (tzn. od 640 kB do 1 MB) nebo alespoň 1 MB nad celkovou pamětí vašeho systému.
Pokud nemáte k dispozici standardní AT klávesnici, ale pouze USB model, je možné, že budete muset v BIOSu nastavit emulaci klasické AT klávesnice. (U některých systémů, obzvláště notebooků, je naopak potřeba tuto volbu vypnout.) Hledejte položky jako „Legacy keyboard emulation“ nebo „USB keyboard support“. Toto nastavení změňte pouze v případě, že instalační program klávesnici nerozpozná.
Linux nedokáže vždy správně určit dostupnou paměť v systému. Podívejte se na 5.2 – „Zaváděcí parametry“.
[2] Po instalaci můžete ochranu zaváděcího sektoru (MBR) obnovit, protože pak již není nutné do této části disku zapisovat. Z hlediska Linuxu nemá ochrana velký význam, ale ve Windows může zabránit katastrofě.